0 obserwujących
26 notek
14k odsłon
424 odsłony

TERRORYZM WSPÓŁCZESNY

Wykop Skomentuj

Tomáš Halik, kontynuator tradycji Chestertona, Lewisa, Nouwena i Mertona, nazywany "czeskim Tischnerem" pisze o tym, co dotyczy każdego z nas. Każdy na drodze swojej wiary spotyka się z "niewiarą": różnymi wątpliwościami, pytaniami, poczuciem Bożego milczenia. Z tajemnicą nieobecności Boga człowiek jednak nie może się po prostu "uporać", musi wobec niej zachować tytułową cierpliwość i przyzwolić, by wątpliwości prowadziły go ku dojrzałości. To droga rzeczywiście długa i często prowadzi także przez pustynię i ciemność. Zdarza się, że człowiek na niej błądzi i by odnaleźć właściwy kierunek, musi niejednokrotnie zejść bardzo głęboko w przepaść, w ciemną dolinę. Gdyby jednak droga ta nie wiodła tamtędy, nie byłaby drogą do Boga).

(O autorowi z encyklopedii Wikipedia)

 

O TERORISMU

(Z knížky Tomáše Halíka VZDÁLENÝM NABLÍSKU – kap. IX – ČAS K SBÍRÁNÍ KAMENÍ)

Książka prof. ks. T. Halíka Vzdáleným nablísku” była wydana i w języku polskim pt. „Cierpliwość wobec Boga” przez wydawnictwo WAM. Bardziej zainteresowanym gorąco polecam.

Cytat z tej książki:

 

„Z ateistami zgadzam się w wielu sprawach, czasem niemal we wszystkim – z wyjątkiem ich wiary, że Bóg nie istnieje „

A oto czeski tekst fragmentu jego książki:

Čas pro vytváření blízkosti je „dobou k sbírání kamení“. Celý náš svět je poset kameny, které jsou těžké, ostré a nebezpečné tím, že se vtíravě nabízejí, aby byly použity – zas a znovu – ke kamenování druhých. Staré spory, nikdy nevyjasněné nedorozumění, frustrace, vzájemná zklamání, neodpuštěné viny – to vše může ztvrdnout na kámen, to vše se může změnit v balvany předsudků a nevraživostí, zahrazujících cesty mezi lidmi, národy, kulturami a náboženstvími. Ukončeme už konečně vražedný čas „vrhání kamenů“, posbírejme a odkliďme tyto kameny z krajiny našeho „smršťujícího se“ světa! K mnohým čekajícím Zacheům dneska nemůže přijít dárce odpuštění a spásy, pokud jsou těmito balvany zahrazeny cesty. Je to velmi naléhavý úkol!

Jistě: i Ježíš říká, že nepřinesl pokoj, nýbrž meč (Mt 10, 34). Je však třeba velké slepoty srdce a neochoty porozumět, aby někdo mohl chápat a zneužívat tuto větu jako „zabíjející slovo", k ospravedlňování násilí. Ježíš tím nemíní meč, který by on sám nebo jeho přívrženci měli či směli použít vůči svým nepřátelům, nýbrž který dopadne na něj a na jeho učedníky. Kris­tus totiž přichází jako „znamení, jemuž se bude odporovat“-a sotva Stařec Simon pronese nad dítětem Ježíšem toto pro­roctví, řekne jeho matce: „I tvým vlastním srdcem pronikne meč." (Lk 2, 35) „Zastrč svůj meč do pochvy," říká Ježíš Pe­trovi, když ho apoštol chce bránit. A předpovídá-li před svou smrtí tvrdý čas mečů a apoštolové odpovídají, že mají dva meče, Ježíšova odpověď „To stačí!" (to je víc než dost!) doka­zuje, že jeho předchozí větu opravdu nelze chápat jako výzvu k ozbrojení, ke spolehnutí na sílu. Za základní rys, který odli­šuje „jeho království" (jeho styl „vlády") od mocností „toho­to světa", označuje důsledné odmítání násilí – „Kdyby mé krá­lovství bylo z tohoto světa, bránili by mne moji učedníci," říká Ježíš Pilátovi.

Přesto – a možná právě proto – jeho příchod přináší meč rozdělení. Stařec Simeon o něm předpověděl, že přišel „k pádu i povstání mnohých v Izraeli" (Lk 2, 34). Jeho příchodem chtě nechtě vzniknou dva tábory, tábor příznivců a tábor odpůrců, a hranice mezi nimi protne i národy, kmeny a rodiny: „Nepříte­lem člověka bude jeho vlastní rodina." S radikálním přícho­dem dobra se pochopitelně radikalizuje i zlo. Ježíš ví, že meč pronásledování se od něj a jeho věrných nikdy nevzdálí, přiná­ší jej s sebou – nikoliv jako svou zbraň, nýbrž tak, jako světlo přináší stín. Jen v naprosté tmě nejsou žádné stíny, jen ďábel – podle starých podání – nemá žádný stín, protože je stín sám.

Na náš svět bude stále v různých podobách dopadat stín násilí – s tím je třeba počítat. Ale počítat s tím neznamená rezignovat a už vůbec ne dezertovat k táboru násilí či napo­dobovat jeho prostředky, nechat se přemoci jeho duchem a „hrát kartami, které rozdává zlo". O násilí platí to, co Ježíš říká o pohoršení, – a násilí je a zůstává pohoršením, skandá­lem našeho světa: „Je nezbytné, aby přicházela pohoršení. Běda však tomu, skrze něhož pohoršení přichází".'

Před toto velké téma evangelia – násilí a nenásilí – svět znovu postavily události 11. září 2001, a toto datum se stalo symbolem přítomnosti násilí nového typu v našem světě. Sám koncept teroru – bez skrupulí vyhlašovaný program po­užít systematicky násilí jako hlavního politického prostředku státu k masovému zastrašování „vnitřních nepřátel" a k totál­ní kontrole občanů – zrodila Velká francouzská revoluce, zahajující moderní dobu pod prapory Rovnosti, Volnosti a Bratrství. Ovšem současný terorismus znamená další pokrok v dějinách násilí – opírá se především o moc hromadných sdě­lovacích prostředků. Bez jejich vlivu by nebyl dostatečně účinný.

Osnovatelé útoku z 11. září potřebovali mnohem víc než sama mrtvá těla televizní obrazy řítících se mrakodrapů, které oběhnou okamžitě celý svět. V těchto obrazech, nikoliv ve výbušninách, je hlavní síla a moc terorismu; chemické výbuš­niny jsou jen nezbytný přípravný prostředek – hlavní zbraní jsou výbušné obrazy. Emoce, které tyto obrazy budí, jsou hlav­ním cílem teroristů; zabití jsou jen vedlejším produktem. Teroristům přece nejde o tyto lidi a jejich smrt, nýbrž o psy­chologický efekt, který jejich smrt vyvolá prostřednictvím mediálních obrazů; bez těchto obrazů by atentáty samy byly marginální, lokální záležitostí. Válek a vyvražďování ohromné­ho množství lidí bylo v dějinách bezpočet – v tomto kontextu je, jakkoliv to může znít cynicky, 11. září naprosto okrajovým fenoménem – avšak triumfem násilí je to, že se může takto uči­nit viditelným, virtuálně vstoupit do každé domácnosti mi­liard lidí na všech kontinentech – a šířit to, oč jde: strach.

Wykop Skomentuj
Ciekawi nas Twoje zdanie! Napisz notkę Zgłoś nadużycie

Więcej na ten temat

Salon24 news

Co o tym sądzisz?

Inne tematy w dziale